FEST
LES?

globe icon

KDE?

Valy u Slezskoostravského hradu
OSTRAVA

clock-icon

KDY?

2. — 4.
září 2022

Proč!
mezi valy
U Slezskoostravského hradu bude nový třídenní hudební festival. 
Krásná zelená scenérie s dominantou hradu se nachází prakticky v centru Ostravy, a přesto nabízí klid a koncentraci, a tomu je také podřízena dramaturgie festivalu. 
Obojí tak na několik dní udělá ze Slezské Ostravy malé kulturní centrum.

FESTIVAL ZAČÍNÁ ZA

DNÍ
HODIN
MINUT
SEKUND

UŽ MÁTE SVŮJ LÍSTEK?

ČERNÁ KOČKA

Ostrava

jazz-funky radost a hravost z Ostravy

Milan Srb – zpěv 

Honza Klajný – kytara 

Jiří Geršl – bicí 

Petr Kutáč – basa 

David Gadula – Sax

Koncerty kapely jsou velmi pestrým mixem nářezu, funky houpavosti i jazzové uvolněnosti, které doplňují ironické, hravé a jazykově vynalézavé texty.  

historie

Kapela se schází roku 2007 a jejím trvalým sídlem je zkušebna pod mnoha legendami opředenou ostravskou haldou Ema. Snad díky této poloze Černá kočka představuje souhru velkého množství hudebních stylů, podobně jako se na haldu ukládají nejrůznější kusy země, 

tak i v hudbě Černé kočky najdete především jazz, hodně bigbítových kořenů, kytarový zvuk, stejně jako funky hravost a další hudební proudy. Kapela je spojením vynikajících muzikantů, o čemž svědčí např. vítězství na festivalu Setkání kytaristů (2007).

Kazachstán

Ostrava

Robert Hejduk – Elektrická kytara

Alan Grezl – Zpěv, akustická kytara, Kaval

Josef Žerdík – Bass

Dalibor Dymáček – Klávesy

Pavel Walas – Bicí

Po smrti beskydského barda kapela pokračuje v podobném duchu, v její hudbě se mísí něžné, až romantické tóny hlubokého melancholického dojetí a ostré kytarové rysy odkazující k drsným beskydským horám. Hudebně je pak určující střídání kytarových rifů, akustické kytary, či klávesových ploch odkazující směrem k Pink Floyd či podobným formacím. Toto vše dohromady činí z koncertů skupiny Kazachstán jakýsi mohutný příběhový proud hudebního vyprávění.

Kapela zhudebňovala texty ostravského básníka Jaroslava Žily, což spolu se skladatelským rukopisem Roberta Hejduka kapelu charakterizovalo i místně ukotvovalo do prostředí Beskyd s jejich romantikou

i drsností.

historie

Skupina vznikla v roce 2003, od počátku byl její ústřední postavou kytarista a autor hudby Robert Hejduk, který prošel řadou kapel, jmenujme alespoň THE PYCH či Jeseter. Samotný Kazachstán během své existence často měnil obsazení, do současné podoby kapela vykrystalizovala v roce 2016, i když i zde došlo později ke změně 

na pozici bubeníka, když kapelu opouští její spoluzakladatel Jiří Geršl. Styl kapely je dán nástrojovým obsazením, hlavně kombinací akustické a elektrické kytary a píšťal nejrůznějšího druhu. Výsledkem jsou pak delší rockové skladby s velkým prostorem pro instrumentální meandry. Kazachstán působí na české a především ostravské klubové scéně téměř dvacet let. Za dobu své existence vydali tři alba – Bojím se bát, 

V hrudi pták a Tichý pohled.

první hoře

 

Spojení punkové i jazzové spontaneity, přímočarých a přesných textů, divoké energie i divadelní nadsázky."

Milan Urza – kytara, zpěv, growl, scream

Bertrám – syntezátor/sample, piano, klavír, zpěv, growl, scream

Mr. Klaun I. – akordeon

Meďák – bicí, djembe

Mr. Jiří– baskytara

Název kapely pochází z povídky Franze Kafky a právě vědomí absurdnosti světa, všudypřítomné úřednické mašinerie a řada dalších bolestných témat probublává koncertními vystoupeními kapely, která se podobají malým divadelním představením. Výraznou roli zde hrají přesvědčivé a přesné texty, ne náhodou se někdy kapela označuje jako futuristický punk/jazzový kabaret.

Především obrovský náboj 

a neočekávané a prudké střídání tempa i přechodů mezi punkovou až metalovou drsností a jemností jazzu dělají z koncertů Prvního hoře divokou a přitažlivou horskou dráhu. 

historie

Kapela vyrostla z podhoubí české alternativy i punku na konci minulého století. Spojuje v sobě jak razantní punkové rify, tak jazzovou hravost. Právě přechody mezi různými rytmy a střídání tempa spolu s texty, které nesou silný apel směrem k posluchačům, tvoří základní charakter kapely. Už od alba Na úpatí (2003) je stálým členem akordeonista Michal Šťulík-Mihok, který v roli Pana Klauna obohacuje koncertní vystoupení kapely o divadelní a taneční prvky. Skupina je dnes považována za jednu z nejoroginálnějších v oblasti české nezávislé hudební scény. Za album Lamento skupina obdržela v roce 2009 Cenu Anděl a byla oceněna rockovými publicisty v anketě Břitva i jako Album desetiletí. Na podzim 2017 kapela vydává nové album s názvem Křehký mechanismus pozemského štěstí.

dunaj

Brno

„fascinující plavba na vlnách alternativního rocku“

Josef Ostřanský – kytara, zpěv

Vladimír Václavek – zpěv, kytara, baskytara

Pavel Koudelka – bicí, zpěv

 

Kapelou Dunaj prošla řada osobností a vydala několik alb, jmenujme alespoň Dudlay (1993) a IV. (1995). Iva Bittová s nimi hrála v letech 1986–1988, kdy společně vydali i CD Iva Bittová + Dunaj. Koncertovali společně nepravidelně ještě v 90. letech s albem Pustit musíš, kde byly staré i nové songy.

Muzikanti kapely Dunaj se 

v roce 2018 při natáčení filmu Dunaj vědomí opět energeticky propojili a kapela je zpět 

s novými písněmi i svými hity. Takové hudební znovuzrození není jen remakem zašlé slávy, ale novou energií, která je dána získanou zkušeností všech zúčastněných.

historie

Kapela byla založena v r. 1989 jako brněnská hudební skupina alternativního směru. Svou činnost ukončila v roce 1998, když v pouhých 43 letech zemřel její frontman Jiří Kolšovský. Hudebně kapela překonává bigbeat 80. let 20. stol., typické jsou pěti, či sedmidobé takty. Specifickým rysem je také fakt, že nástroje nastupovaly v různých dobách taktu; stylově je kromě bigbeatového základu patrný i vliv minimalismu, punku

a v začátcích i pražské nové vlny. Autory obrazotvorných textů byli výtvarník Vladimír Kokolia, Karel David, Pavel Fajt

a Vladimír Václavek. Kapela odehrála řadu koncertů na festivalech v zahraničí (Francie, Německo, Holandsko ad.) V druhé polovině 80. let se sešli při spolupráci s Ivou Bittovou, zpěvačkou, houslistkou a herečkou. Společně nahrávají album

Dunaj a Bittová, které zachytilo jedinečné spojení dvou výrazných a jedinečných hudebních fenoménů.

CIMENT

Vsetín

„Valašští ZZ Top ve vlastním rockovém střihu.“

Petr Zezulka – zpěv, akustická kytara 

Mojmír Hurský – sólová kytara

Pavel Hynek – baskytara

Marek Heinrich – bicí

Posledním počinem je prozatím CD Soukromý odzemek (2011). Kapela stále patří mezi ty formace, které nenechají publikum v klidu. Představují tak pozoruhodný úkaz na našich pódiích: když hraje Ciment, dole se v linkách hudby kroutí jak rodiče, tak 

i jejich děti, někdy i vnoučata. Ba co víc, baví se při tom všichni stejně dobře a každý po svém. 

historie

 Kapela vznikla z punkového a metalového vsetínského uskupení Ogaři z Luhu a okamžitě očarovala nejen všechny dostupné rockfesty v tehdejším ČSSR, ale i srdce kritiků. 

 

 V Encyklopedii rocku České televize s názvem Bigbít se o dojmu z kapely dozvídáme: „Ciment má své základy postavené na dávnějším hard rocku. A znít v některé skladbě místo houslí flétna, měl by nezasvěcený posluchač pocit, že poslouchá nějaký jednodušší ‚flák‘ od Jethro Tull. Navíc skupina na pódiu vypadala prostě skvěle saka, trika, džíny, vaťáky, dlouhé vlasy a vousy, nenucené chování. Jako by si parta valašských androšských mániček řekla jen tak u piva pojďte ogaři, jdem si zahrát.“

 

 A ještě přesněji jejich tehdejší zvuk charakterizoval V. Vlasák (1988): „Vousáči z ‚Bazaru‘ dali Cimentu zemitý spodek, větší instrumentální zručnost a tím i možnost pestřejší výstavby skladeb. Rocková strojovost byla zahuštěna bluesovým duchem, aniž by pozbyla tepavost a rvavost.“ 

 Přidejme, že texty založené na hře a kombinaci nářečních prvků dodávají projevu kapely silný emocionální i ironický nádech. 


 V 90. letech pak vychází kultovní cédéčko Na srazu intelektuálů v Poteči, nikomu néni do řeči (1992) a v novém tisíciletí pak další Vzývali Satana ogaři z Kychové, gdyž měli na poli všecko už hotové (2007).

MIDI LIDI

„Elektronika s výraznými texty a showmanstvím v krvi.“

Petr Marek – zpěv, elektronika, klávesy

Markéta Lisá – zpěv, elektronika, klávesy, saxofon

Prokop Holoubek – zpěv, bicí, klávesy, klarinet, kytara

Tomáše Kelara – bicí, zpěv, elektronika, klávesy

Vizuální umělci: Filip Cenek, Magdalena Hrubá, Jiří Havlíček a Jan Šrámek (aka VJ Kolouch), Roman Přikryl (Fiordmoss) a Tereza Rullerová aka VJ Texa.

 

V roce 2021 vydali Midi Lidi dvě nová alba. Pátou deskou zakončili kolekci Nikdo se ti nebude smát, když budeš mít lidi rád. A zároveň vyšel nosič Heal The World, konečně! Midi Lidi pracují jednak s remixováním písní jiných kapel, jednak vytvářejí svérázné coververze: k nejoblíbenější se řadí předělávka semaforské písně Co jsem měl dnes k obědu s vlastním novým textem o neúspěšném promotérovi, naposledy např. kapela přetextovala píseň skupiny J.A.R., Ta pod názvem Když ti před Moskvou dojde, že Putin… líčí trable Midi lidí na jejich skutečném zájezdu v Rusku.

Midi Lidi rádi a často koncertují, v jejich hudbě se hravost textů doplňuje s hudební vynalézavostí, umírněným využitím elektroniky a výrazného vizuálního doprovodu. Koncerty MIDI LIDI se tak stávají kulinářským zážitkem pro všechny smysly.

historie

Kapela vznikla v roce 2006. Někdo ji může vnímat jako elektro popovou, někdo v ní slyší alternativu a obojí je pravda. MIDI LIDI byli třikrát nominováni na cenu Anděl (Čekání na robota; Hastrmans, Tatrmans & Bubáks; Nikdo se ti nebude smát, když budeš mít lidi rád a Heal The World, konečně!). Za album Protektor (soundtrack k filmu Negativ, r. Marek Najbrt) získala kapela filmovou cenu Český Lev. Vytvořili hudbu k řadě divadelních představení a filmů (např. Krajina se zbraní (Dejvické divadlo), Český mír (r. Klusák/Remunda – Cena české filmové kritiky za hudbu). Soundtrack k filmu Polski film (r. Marek Najbrt) byl nominovaný na Českého Lva i Cenu české filmové kritiky. Hudba k francouzsko-českému animovanému filmu Tram (r. Michaela Pavlátová) získala několik francouzských filmových cen. Spolupráce s filmovým a televizním prostředím je trvalá, např. oblíbený internetový satirický seriál Kancelář Blaník, ve spolupráci s Ondřejem Ježkem (OTK) a Mardošou (Tata Bojs) vznikly tři písně fiktivní skupiny Sloky pro televizní seriál Svět pod hlavou. V roce 2020 skupina natočila krátký film Hemenex, jehož titulní píseň se stala i digitálně vydaným singlem.

WWW

Praha

„Industriál, elektronika, experiment, hiphop. Totální hudební básně s jedinečnou vizuální stránkou v jedné velké performanci.“

Ondřej Anděra – zpěv, elektronické nástroje, texty (90. léta – dosud)
Lubomír Typlt – texty, grafika, produkce (2006 – dosud)
Milesa Anděra Zrnić – zpěv (2006 – dosud)
Pavel Fajt – bicí, perkuse (2013 – dosud)

Koncerty WWW jsou skutečným plnotučným zážitkem, protože stejnou mírou se na nich podílí textová složka, kombinující raperské šlehy o stavu světa s komplikovanpu a jedinečnou básnickou obrazností, nezaměnitelný, temný až kovový hlas zpěvačky Milesy, 

a v neposlední řadě hudební kreace mísící jak elektronické proudy drtivých rytmů, tak celé zvukové plochy dopadající do muziky WWW jako by z každodenního, temného industriálního světa. Koncertně WWW pracují ještě se scratchem a mixy DJ Brainy Thuga, často
improvizují pomocí loopovacích zařízení a experimentují se synchronizací s lasery a videoprojekcemi.

Tři, čtyři, pět
už tři, čtyři, pět
už tři, čtyři, pět
už tři, čtyři, pět
už tři, čtyři, pět
už tři, čtyři, pět
už tři, čtyři, pět
už tři, čtyři, pět

historie

Kapela vzniká už na počátku 90. let 20. století v Praze, ovšem od počátku má její směřování mezinárodní rozměr pokud jde o volbu hudebních, výtvarných i jazykových prostředků. Název WWW může dnes mást, původně označoval touhu po slovech jako takových (We Want Words). WWW stály na počátku české hiphopové a rapové scény. Ovšem sami začali využívat živé nástroje a postupně se stali jakýmsi posthiphopovým bigbandem. I přes nabídky a spolupráci s velkými nahrávacími společnostmi se nakonec kapela rozpadá, protože její členové hledají vlastní nezávislé cesty k umění. Vrací se na scénu až v novém tisíciletí.

 

V roce 2006 vydávají debutovou desku Neurobeat, kde už se jasně profilují rukopisy hudebníka a rapera Ondřeje Anděry a textaře a výtvarníka Lubomíra Typlta, deska totiž vychází jako duální disk a její součástí je i původní výtvarná klipová tvorba. Deska představuje pro mnohé skutečně jedinečnou událost v české hudbě, L. Benda pro musicserver.cz o desce Neurobeat a hudbě WWW napsal: „Není to produkce pro konzumní společnost, spíše pro elitáře z Nyxu a pár dalších vyvolených, jenže dopad na myšlení lidí mají Wéčka o dost větší než všechny mainstreamové zhovadilosti dohromady.

 

WWW nejsou hudbou, jsou náboženstvím. A ,Neurobeatʻ je jeho Svatou knihou – Biblí generace X.“ Podobně úspěšná byla i další deska, Tanec Sekyr, za kterou získali WWW v r. 2010 Cenu Revolver Revue, kromě jiného za: „multimediálnost tvorby WWW, v níž se velmi svébytným způsobem propojuje hudba se slovem a vizuální rovinou výrazu.

Šamanovo zboží

Ostrava

„Tahle kapela hraje prostě všechno.“

Daniel Sywala, Rock’n’Roll Journalist

Jakub Novák – zpěv, kytara, theremin
Martin Dytko – zpěv, kytara, klávesy 
Kamil Tomek– baskytara, back-vokály
Dominik Bárta – bicí, drumpady

Základní ingrediencí muziky Šamanů je surový kytarový rock. Ten je doplňován kombinacemi s thereminem, mellotronem, elektronickými drumpady. Tento základ se pak rozlévá do překvapivých novotvarů, které jsou mnohdy spontánně formovány až na pódiu. Šamani se totiž nebojí improvizovat a dotvářet svou hudbu během vystoupení. Škatulkování této kapely proto není snadné a nemá nikdy konečný význam, jelikož jde o hudbu živelnou a spontánní, povahou i původem nejabstraktněji snovou. V r. 2019 vydali zatím poslední album s názvem Čtvrtá polnice.

Čtyřčlenné hudební těleso vysílající na vlnách psychedelie a experimentálního rocku, které čerpá z klasického progresivního rocku 70. let. To je stručný popis této kapely. Ovšem každá žánrová identifikace se boří bezprecedentní zvukovou vlnou nebo se roztaví v lázni něžných tónů.

historie

Kapela vzniklá v roce 2009, z původního složení zůstávají dodnes Jakub Novák, Kamil Tomek. Po r. 2015 přicházejí Martin Dytko a Dominik Bárta. Kapela dostává dnešní podobu.

LEŽÉRNĚ A VLEŽE

Valašsko

Asijazz z Valašska – nálož energie a humoru

Zbyněk Jakubec – zpěv, trubka
Aleš Mrnuštík – zpěv, kytara
Ivan Hrdina – baskytara
Pavel Ištvánech – klávesy
Jan Alexej Zatyko – bicí
David Žižka – kytara

Hravost a energie kapele zůstaly i v současném složení. K tomu se přidala hudební vyzrálost i humorný lidský nadhled. Kapela si ráda vypůjčuje známé melodie a jejich variace a představuje je v nových souvislostech a kontextech.

historie

Kořeny tohoto podivuhodného souboru sahají až do roku 1982. Za více než 30 let existence prošlo touto kapelou už kolem 40 členů. Srovnatelný počet známých i neznámých hostů a hudebníků s ní spolupracoval na různých projektech. Původně tří až pětičlenný undergroundovo-punkový soubor se během let rozrostl na dnes až čtrnáctičlenný podzemní orchestr.

BBP PODZEMNÍ orchestr

Praha

„Jedenácti až čtrnáctičlenný podzemní orchestr plastického soundu.“

Otto Kunnert – zpěv, basa a cokoli

Hux M. Jiřičný – el. kytara

Z. A. Hrtan – basa, xylofon, teremin, kytara, zpěv 

Pete Best Vosa – bicí

Baru Baru – klávesy

Benny Good Man – klarinet, tenor saxofon

Viola Z – viola

Kate – příčná flétna

Havran Pájka – basa

Mr. Mat – kytara

Krásnej Novej Joe – trubka

Podzemní orchestr BBP vydává pod hlavičkou Guerilla Records a undergroundového labelu RAT. Za dobu existence kapely bylo vydáno celkem 9 oficiálních i neoficiálních hudebních nosičů (www.bbp.cz) a také se podílela na několika hudebních kompilacích. 

Už je to nějaký čas, co BBP pokřtili své zatím poslední CD JE ČAS a coby kmotři roztočili nové album pánové David Vávra a Stanislav Diviš, ale na festivalu Podviní také celý soubor Už jsme doma. 


Koncertní repertoár podzemního orchestru tvoří skladby z nového alba, ale i starší evergreeny souboru.

V luzích a hájích české beatové scény věru není mnoho takových kapel jako je BBP podzemní orchestr.

Hudebně BBP navazují na 70. léta československého undergroundu a pozdější alternativy, jako jsou PPU, DG 307, EXTEMPORE či MCH BAND, ale i na dnešní tváři souboru je stále patrný vliv punku. 

V srdcích BBP zní The Residents, Tom Waits, Frank Zappa, Cpt. Beefheart, PRIMUS či DEAD KENNEDYS.

historie

Kořeny tohoto podivuhodného souboru sahají až do roku 1982. Za více než 30 let existence prošlo touto kapelou už kolem 40 členů. Srovnatelný počet známých i neznámých hostů a hudebníků s ní spolupracoval na různých projektech. Původně tří až pětičlenný undergroundovo-punkový soubor se během let rozrostl na dnes až čtrnáctičlenný podzemní orchestr.

Jana Vondrů

A ŽANETA VÍTOVÁ

Jana Vondrů  (1991) je zpěvačkou, která se v současnosti pohybuje především na poli soudobé hudby. Absolvovala JAMU v Brně a VŠMU v Bratislavě. Koncertně i scénicky spolupracuje s Ensemble Opera Diversa. Hostuje v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích, v letech 2019–2021 byla členkou Operného štúdia Slovenského národného divadla. Vystupuje v Hadivadle v Brně v divadelní hře Woyzeck. Je členkou uskupení Dust in the Groove propojující soudobou hudbu, jazz a improvizaci. Spolupracuje s multiinstrumentalistou Tomášem Vtípilem, se kterým mimo živé projekty nahrála vokální party do divadelních a rozhlasových her. Stojí za vznikem a uvedením projektu Mikroopery, který zasazuje operu do veřejného prostoru. Má za sebou spolupráci s Filharmonií Brno, vystoupila na festivalu Expozice nové hudby, Mezinárodním festivalu slovanské hudby a festivalu Opera. Na festivalu JazzFestBrno 2019 vystoupila jako leader desetičlenného improvizačního sboru společně s norsko-českou kapelou NOCZ. Podílela se na několika projektech s tanečními improvizačními soubory Filigrán, Orbita z. s. a mezinárodní divadelní skupinou divadlo Continuo.

 

Žaneta Vítová (1991) se zaměřuje na soudobou vážnou hudbu, volnou improvizaci a autorskou tvorbu. Pravidelně interpretuje, uvádí premiéry a nahrává skladby současných autorů, jako jsou Jiří Lukeš, Alex Held, Peter Graham, Maki Ishii a další. Kromě tria ConTRIOlogy je členkou kapely Dust in the Groove Radima Hanouska a tvoří duet s hlasovou performerkou Annabelle Plum, se kterou letos vydávají autorské CD Interference. Je také autorkou hudební publikace Akordeon vypráví, která se zaměřuje na rozvoj improvizace a kreativity u začínajících akordeonistů. Pedagogicky působí na ZUŠ Kuřim. Pravidelně spolupracuje s nezávislými operními soubory Opera Diversa a Hausopera. Při studiu na Pražské konzervatoři získala několik ocenění v sólové i komorní hře v mezinárodní akordeonové soutěži v chorvatské Pule.

už jsme doma

Teplice

„Punková avantgarda s trubkou oslavila 35 let a válí dál.“

Miroslav Wanek – kytara, klávesy, zpěv  

Pepa Červinka – basa, zpěv  

Adam Tomášek – trubka, zpěv  

Vojtěch Bořil – bicí, tlesk, brek  

Martin Velíšek – štětce

Ač se pro neznalce může zdát jejich hudba chaotická, náhodně poskládaná či improvizovaná, opak je pravdou. Záleží na každém tónu, detailu, kázni kapely a podobně jako v symfonickém orchestru tu hrají muzikanti podle partitury. Nedílným rukopisem kapely je vizuální stránka, kterou obstarává výtvarník a nehrající člen Martin Velíšek.  

 

Kapela často podniká výpravy do dalších oblastí umění – hudba k animovaným filmům (večerníček Krysáci; Fimfárum – za hudbu byl Míra Wanek nominován na Českého lva), divadlu (Ex-divadlo Zvolen, Minor atd.).  

Už jsme doma vydali devět CD, z nichž řadu též v zahraničí. Poslední z roku 2018 se jmenuje Kry.

Jak v České republice, tak v zahraničí není podobná hudba, jakou UJD hraje, k nalezení. Je punkově divoká, naléhavá, zároveň kompozičně náročná, do detailu propracovaná, s nadčasovými texty. Typický je zvuk trubky, sbory, neuvěřitelné tempo. Živá vystoupení oplývají silnou energií. Snad i proto jejich publikum s nimi nestárne.

historie

Kapela Už jsme doma vznikla v Teplicích v roce 1985. Asi po půl roce do kapely přišli Miroslav Wanek a Romek Hanzlík z legendární punkové skupiny F.P.B. a přinesli s sebou i styl práce a jinakost, kterou se F.P.B. vyznačovali. Na hudbu Už jsme doma měla kromě F.P.B. znatelný vliv i avantgardní scéna Rock in Opposition v čele s The Residents a v neposlední řadě i punková scéna (Damned, Eba Grön). Na české scéně patřili a patří do rodiny skupin jako Psí vojáci, Dunaj, Dybbuk či Krásné nové stroje.

Před revolucí v r. 1989 byli stupidním systémem dotlačeni téměř do ilegality, víceméně bez možnosti legálně hrát na veřejnosti nebo nahrávat desky. Potom ale prakticky okamžitě pronikli především díky své promyšlené originalitě, píli a vůli, do evropských klubů a vzápětí až na severoamerický kontinent a do Japonska, kde slavili a stále slaví úspěchy při pravidelném koncertování. Do současné doby reprezentovali českou kulturu svou originální hudbou ve více než 40 zemích (jen v USA přes 700 koncertů) na 4 kontinentech, a stali se tak respektovanou součástí světové avantgardy.

Karolina Czarnecka

Polsko

„Performerka, herečka a raperka s folklorní duší.“

V roce 2019 vydala své třetí sólové album právě ve stylu folkloru a rapu s názvem Cud (Zázrak). Celkově, spolu s výrazným hereckým a performačním projevem, jsou vystoupení Karoliny Czarnecké malými divadelně hudebními představeními.

V jejím hudebním projevu se mísí několik prvků. Její písně jsou silnými zprávami, pokud jde o textovou stránku. Hudebně pak do elektroniky vkládá prvky rapu, hip hopu, ale i folklórní motivy. 

historie

Polská performerka, herečka a zpěvačka. Studovala katedru loutkářského umění v Białystoku a hereckou katedru Divadelní akademie Aleksandera Zelwerowicze ve Varšavě. Má za sebou řadu divadelních i filmových rolí. Do polského hudebního světa doslova vletěla v roce 2014, a to díky interpretaci písně Heroin and Cocain od The Tiger Lillies, která se v jejím podání jmenuje Hera, Koka, Hasz, LSD. Zpívala ji během 35. ročníku festivalu Przegląd Piosenki Aktorskiej (Festival autorské písně) ve Vratislavi. Její vystoupení diváky uhranulo – na YouTube bylo toto vystoupení zhlédnuto během prvního týdne více než 1,5 milionkrát. Za čtyři roky už sledovanost přesáhla 33 miliónů. Na festivalu sice nezískala Karolina Czarnecka hlavní cenu, ale díky velké vlně zájmu se podařilo shromáždit přes 36 tisíc polských zlotých na realizaci hudebního videa k písni Hera, Koka, Hasz, LSD, které vyšlo v létě 2014. V srpnu téhož roku vydala své debutové mini album Córka (Dcera).



pRAGO UNION

Praha

„Hiphoper Kato s duší básníka a parta skvělých hudebníků s rebelantstvím v krevním oběhu.“

PRAGO UNION LIVĚ BAND part 6: KATO
PRAGO UNION LIVĚ BAND part 5: DJ MARO
PRAGO UNION LIVĚ BAND part 4: WATCHA
PRAGO UNION LIVĚ BAND part 3: MRAKY MRAK
PRAGO UNION LIVĚ BAND part 2: EL BOOGIE MAN
PRAGO UNION LIVĚ BAND part 1: RADIMO

Po albu Made in Strašnice (2021) vyšel jako další bod oslav 20 let existence na
hudební scéně 13. 6. 2022 soubor skladeb, které se nedostaly na desky z let
2002–2022 s názvem Mimo jiné. A je na nich vidět jedna podstatná věc, totiž
schopnost nejen ironicky šlehnout do dnešního světa, ale i do vlastních řad.
Hudebně se zdánlivě nic nemění, ale deska je plná precizních hudebních
nápadů, uhrančivých i děsivých textů, ale především vědomí jakési nutnosti, se

kterou se hudba PRAGO UNION dere ven, a právě to dělá koncerty PRAGO
UNION jedinečnými zážitky společného sdílení světa, i když je to někdy svět
velmi drsný a nelítostný.

historie

PRAGO UNION vznikají někdy v roce 2002 ve složení Kato a DJ Skupla,
epizodně se za mikrofon přidává Dědek, druhého koncertního DJe občas střihne
DJ Büphe. V roce 2005 vychází prvotina HDP – Hrubej domácí produkt, která
se od té doby stala v oblasti nejen hiphopu deskou kultovní. Využívá při tom
klasické beaty, opírá se o lyriku, která je dodnes v Čechách unikátní, navíc
představuje i výjimečné hosty jako Masta Ace, Planet Asia, EdO G, KutMasta
Kurt, Dendemann. Videoklip ke skladbě Zvyřátka byl oceněn na Golden
Awards ve Švýcarsku, zkrátka, touto deskou se PRAGO UNION navždy zapsali
do historie českého hiphopu. Následuje pět let koncertování, na jeho konci je
druhé album Dezorient Express. Desku chválí snad úplně každý, a to nejen
kritika, ale dokonce i široká muzikantská obec: např. další host FESTLESa,
Xavier Baumaxa, Monkey Business Kata oslovují s nabídkou otextovat jejich
příští album, Petr Fiala z kapely Mňága a Žďorp dokonce desku Dezorient
Express v pořadu Medůza označuje za nejlepší album, které v Čechách a na
Slovensku vzniklo za posledních pět let. PRAGO UNION také hledají nové
zvukové polohy, vedle kolegy DJ Mara je to živá kapela Livě Band. Jsou to
ovšem hráči, kteří netvoří jen doprovodnou zvukovou kulisu, Radimo, El
Boogie Man, Watcha a Mraky Mrak fungují i jako samostatný projekt. PRAGO
UNION se snaží svou hudbou pomáhat. Benefiční koncert pro alternativní Lesní
Školku Pramínek, kde učí kapelník Livě Bandu – Radimo, benefiční akce na
podporu dětí – Nadace Krtek pro děti s onkologickými onemocněními, festival
Z Kruhu III na podporu dětí se syndromem motýlích křídel. Koncert v rámci
akce One Blood na podporu stejnojmenné nadace, snažící se zajistit b-boys z
Pásma Gazy bezpečnou zkušebnu. Vystupovali na akci Nikdy není pozdě na
podporu nadace Drop In a snažili se tak přispět k jejímu zachování. Hráli na
Animalfestu na podporu stanic pro handicapovaná zvířata snažící se o jejich
návrat do přírody…

LIPKA

Český Těšín

„Lidová muzika celého karpatského oblouku.“

Primáš – Chrystian Heczko
Sekund – Marian Mazur
Kontra – Ondřej Pazdera
Basa – Vojtěch Pazdera

Kapela dál vytrvale jezdí a hraje, absolvuje přes sto koncertů ročně. K jejím plánům se před dvěma lety, u příležitosti 20 let od založení, vyjádřil její primáš takto: „Nadále chceme být aktivní jako doposud,

což znamená hrát 100 koncertů ročně.“ A pokud jde o její současný styl, dodal: „Myslím si, že jsme dospěli – fyzicky i psychicky. Dospěli jsme jako Lipka. Změnily se nám priority. Poznali jsme se natolik dobře, že můžeme hrát beze slov. Každý z nás ví, co a kdy má dělat.“

Hudebně BBP navazují na 70. léta československého undergroundu a pozdější alternativy, jako jsou PPU, DG 307, Extempore či MCH Band, ale i na dnešní tváři souboru je stále patrný vliv punku.

 V srdcích BBP zní The Residents, Tom Waits, Frank Zappa, Cpt. Beefheart, Primus či Dead Kennedys.

historie

Kapela LIPKA byla založena v roce 1999 Kristynou Mruzek. V průběhu svého trvání získala 2x vítězství ČR v lidové hudbě. Kapela hraje lidovou muziku celého karpatského oblouku a jezdí po celém světě (mimo jiné Sibiř, Švédsko, Francie, Belgie, Bulharsko, Ukrajina).

MICHAL ŠEPS

„Rastaman, multiinstrumentalista a vynikající textař“

Jakub Hebík – bicí
Michael Říha – kytara
Petr Bidlo – baskytara

Dnes si jde svou vlastní hudební cestou. Věnuje se stylu​ reggae, v​e kterém má
vysoké ambice. Skládá si hudbu, píše texty, které pojednávají o politice, Bohu a
lásce.
Hraje na řadu hudebních nástrojů, k nimž patří kytara, bass-kytara, varhany
HAMMOND, housle, bicí, piano ad. Obdivuhodné jsou také imitace dechových
nástrojů (trumpeta, klarinet) na ústa, které vždy dají skladbám nádech určitého
magična či kouzla.
Michal Šeps vystupuje se svou kapelou REGGIMENT.
Kapela se skládá z původních členů kapely Pub Animals.

Samorostlý všeuměl (skladatel, textař a zpěvák, spisovatel, studiový hráč, aranžér, hudební režisér a producent, podílel se na téměř 60 albech, taktéž autor divadelní a filmové hudby) dnes vystupuje buď sólově, kde dominuje „folkařská“ nálada jeho textů, které elegantně krouží kolem základních lidských témat, nebo s kapelou.

historie

Finalista Česko Slovenské SuperStar v roce 2011 (umístil se na 3. místě).
MICHAL ŠEPS se k SuperStar nerad vrací. Na podzim roku 2011 založil
kapelu Zimmer Frei, kde byl frontmanem. S kapelou účinkoval na několika
koncertech, ale nevzniklo žádné CD. Kapela v roce 2014 zanikla, ale Michal v
hudbě pokračoval dál a vydal singl Kréta s videoklipem.
Od roku 2014 do července roku 2016 vystupoval s kapelou Tewahedo MoM,
kterou tvořili muzikanti z Jolly Joker a Babalet (P. Kumandžas, Jiří Egrt, M.
Ditrich). S nimi nahrál a v roce ​2016 v​ydal své první debutové album s názvem
ON PŘIJDE.

Ty syčáci

Brno

Ptáci zpívají, houby mluví, kaktus naříká, leguán cvičí jógu, námořníci uklidňují záhadného netvora, egyptská královna hledí do budoucnosti a čas běží. Rajské jablko z Eldorada zraje a zraje.

Petr Váša

Tomáš Fröhlich – baskytara

Petr Zavadil – kytara

Aleš Pilgr – bicí 

Ty Syčáci je alternativní brněnská hudební skupina kolem Petra Váši. Jeho spoluhráči jsou baskytarista Tomáš Fröhlich a kytarista Petr Zavadil a řada hostů na nahrávkách. Při koncertech s bicími trojici hudebníků doplňuje Aleš Pilgr.

Největšími devízami Těch Syčáků je nekompromisní, ostrý styl a vytrvalost ve ztvárňování vlastních představ. Co platilo pro fyzického básníka Vášu, platí i pro kapelu: nepřizpůsobuje se žánrům, ale sama si je vytváří.

historie

Kapela Ty Syčáci vznikla v roce 2000 z iniciativy Petra Váši, jedné z nejpozoruhodnějších postav české alternativní scény. Váša je výjimečný zpěvák, textař, performer a experimentátor, jediný český muzikant schopný hrát doslova celým tělem (on sám tento styl, který jej proslavil už při sólovém vystupování, nazývá „fyzické básnictví“). Jeho spoluhráči v kapele Ty Syčáci jsou kytarista Petr Zavadil a baskytarista Tomáš Fröhlich (ex Pluto). Kapela plní české kluby už patnáct let. Nad hudebním zařazením Těch Syčáků si lámala hlavu řada kritiků: jejich styl se jakémukoli škatulkování vzpírá. Rámcově se dá říci, že zahrnuje prvky rocku, jazzu, moravského folklóru a world music. Možná právě díky této nezařaditelnosti představuje publikum Syčáků doslova průřez mezi generacemi – od středoškoláků po zasloužilé milovníky klasického kytarového rocku.

Xavier Baumaxa

 

Písničkář, pro kterého není žádné téma svaté. Ironik, vtipálek, provokatér, ale především otevřená duše i mysl, která nastavuje nekompromisní zrcadlo dnešku a nešetří nikoho a nic.

Své písně skládá zpravidla při různých rytmických činnostech jako je: sekání dříví, máchání křovinořezem, chůze v terénu, plavání kraulem či naznak, zatloukání hřebíků hundrtfýrcych – stovek, natírání plotu tixotropní lazurou, kopání ilegálních trativodů, přejíždění středové dálniční přerušované čáry a to hlavně v noci, cvakání zuby po přejetí dvojité nepřerušované čáry a to hlavně nad ránem, v neposlední řadě také poslouchání praskotu krbu, které je však arytmické, takže je to sporné…“ Co ovšem sporné není, je skutečnost, že i na poslední desce, F!ASCO (2021), je Baumaxa především nekompromisní účetní, který se nebojí žádného posvátného symbolu, a to ani Boha: „Je to ale divnost / Bůh má taky živnost. / Dotazy se množí, / zda je ta živnost Boží. / Jemu je to k smíchu, / setrvává v tichu. / Jaký má Bůh IČO?/ To bys koukal, pičo!“ A píseň pokračuje nekompromisně, lépe než desítky ekologických protestů shrnuje naši činnost na této zemi: „Bůh se strašně stydí / za virus jménem lidi. / Tak se, kurva, mořil, / a podívej, co stvořil? / Samo se to ničí, / Bůh už to má v piči.“

Nejpřesněji zřejmě Baumaxu definuje web xavierbaumaxa.cz, s ironií a odstupem: „buránek regionálního charakteru, se stále větším geografickým a mezigeneračním přesahem.

historie

Pokud bychom chtěli hledat příběh otloukánka, ze kterého se stala hvězda a nijak to s jeho duševním ustrojením nezamávalo, asi bychom stěží našli lepší případ. Písničkář z Litvínova, který od mládí pokukuje po hudební dráze. Uveďme aspoň punkové V. M. H., nebo formaci FAULNAMUSIC. Baumaxa nakonec nachází svou polohu v písničkářské přesnosti, razantnosti, nekompromisnosti, ale především koňské dávce humoru a ironie, ke které neodmyslitelně patří i sebeironie.

Žamboši

Vsetín

Podmanivé, hravé i ironické texty v jemně jazzových aranžmá za zvuku kytary, akordeonu a bicích

Jan Žamboch – kytara, zpěv

Stanislava Žambochová – akordeón, zpěv

Jiří Nedavaška – bicí   

Úspěch kapely u kritiků je podpořen i zájmem mezi posluchači, takže Žamboši hrají de facto každý týden při nejrůznějších příležitostech, od velkých klubů po malé narozeninové párty. Všude ale určuje jejich vystoupení jemnost daná texty Jana Žambocha, citlivost, ovšem ne přejemnělost zpěvu Stanislavy Žambochové a jazzová uvolněnost bicích Jiřího Nedavašky. Občas se k Žambochům klidně přidá i nějaký další hráč, i proto je každý jejich koncert malé duševní dobrodružství.

historie

Kapela vzniká v roce 2002, takže letos slaví dvacáté výročí na scéně. Její jméno poprvé vyslovil Jiří moravský Brabec na koncertě, který byl konkurzem na písničkářský fetsival Zahrada. Uskupení tehdy tvořili Jan Žamboch a Stanislava Brahová (později Žambochová). Už v r. 2006 vydávají první desku, To se to hraje… a hned je z ní událost ve folkovém světě. Vladimír Vlasák o ní napsal: „Hudba Jana Žambocha přesahuje obvyklý folkrockový proud křehkými, přirozeně plynoucími melodiemi, které jsou navlečené vesměs do akustického kabátu. Je velké umění dokázat, aby písně zněly jakoby mimochodem a zároveň člověka hluboce zasáhly jemnými a příjemnými zbraněmi. Není to žádný nátlak, spíše spodní proud, který začne posluchače přitahovat stejně jako hudba, která se klidně stočí třeba k jazzu…“ Ostatně za ni Žamboši získávají svého prvního Anděla v kategorii Folk, další přichází v r. 2009 za desku Přituhuje a v r. 2019 za Louvre. Poslední deska, Světlojemy, byla na cenu Anděl nominována. 

Vlasta Rédl

Nový Jičín

„Muzikant a textař od Boha.“

Marcel Buntaj nebo Marcel Gabriel – bicí, perkuse

Martin Gašpar nebo Petr Vavřík – baskytary, zpěv

Borek Nedorost nebo Juraj Tatár – klávesy, zpěv

Ruda Březina nebo Michal Žáček – saxofony, flétny

Matěj Morávek – kytary, zpěv

 

Obvyklé sestavy:

ZÁPADNÍ (WESTERN SESSION) Vavřík, Gabriel, Nedorost, Morávek, Redl + Březina

-VÝCHODNÍ KONFERENCE (ORIENT EXPRESS) Buntaj, Gašpar, Tatár, Morávek, Redl + Žáček

Jeho hudební tvorba je žánrově nevyhraněná, a proto těžko definovatelná, snadno rozpoznatelný je ale jeho osobitý autorsko-aranžerský rukopis, který často kombinuje tradiční melodické a harmonické linie moravského a slovenského folklóru s progresivními prvky současných hudebních směrů (rock, jazz, funky, blues)

Samorostlý všeuměl (skladatel, textař a zpěvák, spisovatel, studiový hráč, aranžér, hudební režisér a producent, podílel se na téměř 60 albech, taktéž autor divadelní a filmové hudby) dnes vystupuje buď sólově, kde dominuje „folkařská“ nálada jeho textů, které elegantně krouží kolem základních lidských témat, nebo s kapelou.

historie

Vlasta Redl je múzickou osobností širokého záběru. Počátky jeho profesionální kariéry se datují do roku 1983, kdy se stal členem tehdy již známé a odbornou hudební veřejností vysoce hodnocené skupiny AG Flek. Jako autora písniček jej proslavila vizovická skupina Fleret, která zařadila do repertoáru jeho písně Letiště, Sbohem galánečko, nebo např. Večer křupavých srdíček. Na tehdy nejvýznamnějším čs. festivalu (trampské a původní folkové písničkářské tvorby) Porta skupina v roce 1986 s jeho písní Letiště vyhrála jednu z hlavních cen. Vlasta Redl sám tento okamžik považuje za zlomový, protože mu přinesl četné pozvánky na pódia prestižních hudebních klubů, hostování na koncertech renomovaných kolegů a nakonec mu otevřel i dveře do nahrávacích studií.

Petr placák

 

historie

Michal hvorecký

 

historie

ivana gibová

 

historie

milo janáč

 

historie

Jana Vondrů

 

Písničkář, pro kterého není žádné téma svaté. Ironik, vtipálek, provokatér, ale především otevřená duše i mysl, která nastavuje nekompromisní zrcadlo dnešku a nešetří nikoho a nic.

Své písně skládá zpravidla při různých rytmických činnostech jako je: sekání dříví, máchání křovinořezem, chůze v terénu, plavání kraulem či naznak, zatloukání hřebíků hundrtfýrcych – stovek, natírání plotu tixotropní lazurou, kopání ilegálních trativodů, přejíždění středové dálniční přerušované čáry a to hlavně v noci, cvakání zuby po přejetí dvojité nepřerušované čáry a to hlavně nad ránem, v neposlední řadě také poslouchání praskotu krbu, které je však arytmické, takže je to sporné…“ Co ovšem sporné není, je skutečnost, že i na poslední desce, F!ASCO (2021), je Baumaxa především nekompromisní účetní, který se nebojí žádného posvátného symbolu, a to ani Boha: „Je to ale divnost / Bůh má taky živnost. / Dotazy se množí, / zda je ta živnost Boží. / Jemu je to k smíchu, / setrvává v tichu. / Jaký má Bůh IČO?/ To bys koukal, pičo!“ A píseň pokračuje nekompromisně, lépe než desítky ekologických protestů shrnuje naši činnost na této zemi: „Bůh se strašně stydí / za virus jménem lidi. / Tak se, kurva, mořil, / a podívej, co stvořil? / Samo se to ničí, / Bůh už to má v piči.“

Nejpřesněji zřejmě Baumaxu definuje web xavierbaumaxa.cz, s ironií a odstupem: „buránek regionálního charakteru, se stále větším geografickým a mezigeneračním přesahem.

historie

Pokud bychom chtěli hledat příběh otloukánka, ze kterého se stala hvězda a nijak to s jeho duševním ustrojením nezamávalo, asi bychom stěží našli lepší případ. Písničkář z Litvínova, který od mládí pokukuje po hudební dráze. Uveďme aspoň punkové V. M. H., nebo formaci FAULNAMUSIC. Baumaxa nakonec nachází svou polohu v písničkářské přesnosti, razantnosti, nekompromisnosti, ale především koňské dávce humoru a ironie, ke které neodmyslitelně patří i sebeironie.