V sobotu 28. května 2022 proběhne na nově zrekonstruovaném, z velké části zastřešeném, tanečním kole v Lužné u Vsetína první ročník bigbítového hudebního festivalu Runda v Lužné, který by rád v samém srdci Valašska vytvořil atmosféru festivalů alternativní kultury za účasti lidí z širokého okolí.

Po dlouhé době zahraje kultovní rockový soubor z Valašska – Ciment. Až od Prahy přiteče energie a radost nezapomenutelné legendární kapely Vltava (Praha), která v našich krajích nehrála a hrát nebude roky. Čistou undergroundovou nálož přiveze BBP podzemní orchestr (Praha). Vystoupí i Černá kočka, jazz-funky kapela z Ostravy. Valašský jazzrock bigbít Ležérně a vleže, pankáči z Meziříčí Promiň, nebo básník Jakub Chrobák z Lužné. A do toho cimbálová muzika Jasénka.
Doprava

DOPRAVA autobusy BARGLOBUS
ODJEZDY:
Slavičín (aut. nádr.) 13.00, 15.00
Brumov-Bylnice 13.15, 15.15 
Val. Klobouky (nám.) 13.30, 15.30
Vsetín (aut. nádr. ,,výš. budova“) 13.00, 15.00

PO AKCI KYVADLOVÁ DOPRAVA ZPĚT 
(Velké Karlovice v případě zájmu)

Stavíme na všech zastávkách ČSAD.

Program

Vítajte všeci od 14:00

Tož přiďte! Uvidíte, uslyšíte aj zažijete věci, bez kerých by vám bylo čučno!
Ale bacha! Enom málo lidí sa vejde! 400 a dosť!

LEŽÉRNĚ A VLEŽE

Asijazz z Valašska – nálož energie a humoru

Zbyněk Jakubec – zpěv, trubka
Aleš Mrnuštík – zpěv, kytara
Ivan Hrdina – baskytara
Pavel Ištvánech – klávesy
Jan Alexej Zatyko – bicí
David Žižka – kytara

Hravost a energie kapele zůstaly i v současném složení. K tomu se přidala hudební vyzrálost i humorný lidský nadhled. Kapela si ráda vypůjčuje známé melodie a jejich variace a představuje je v nových souvislostech a kontextech.

LEŽÉRNĚ A VLEŽE
nebudú hrát v leže!
Rozjedú to s trubkú v čele,

do kolečka všeci směle.

historie

V roce 2021 kapela oslavila 25 let činnosti pod tímto názvem. Původně vznikla jako doprovod k připravované rockové opeře. Projekt se ovšem nedokončil, kapela se spojila se svým dvorním textařem Jakubem Chrobákem a s drobnými obměnami hraje ve stejném složení dodnes. Koncert skupin LEŽÉRNĚ A VLEŽE a Million Pounds v pražském paláci Akropolis 25. září 2008 v rámci projektu Future-Line komentovala média takto: „Ležérně a vleže: Jakoby stovkou kilometrů k jihu měli oproti Million Pounds deset kilo temperamentu navíc. Protřelá  partička čtyřicátníků má elánu na rozdávání – a ještě  se u toho sama výborně baví. Nadhled, pohoda, švih a hlavně  sranda.” (Future-line) Kapela vydala 5 alb, z nichž poslední s názvem Nahý vyšlo v r. 2019. 

ČERNÁ KOČKA

jazz-funky radost a hravost z Ostravy

Zpěv: Milan Srb 

Kytara: Honza Klajný

Bicí: Jiří Geršl 

Basa: Petr Kutáč 

Sax: David Gadula

Kapela dnes koncertuje a její koncerty jsou velmi pestrým mixem nářezu, funky houpavosti i jazzové uvolněnosti, které doplňují ironické, hravé a jazykově vynalézavé texty.

ČERNÁ KOČKA přechytračí

funky jazzem riffy ptačí.

Muzikanti sú to skvělí,

to ste eště neviděli!

historie

Kapela se schází roku 2007 a jejím trvalým sídlem je zkušebna pod mnoha legendami opředenou ostravskou haldou Ema. Snad díky této poloze Černá kočka představuje souhru velkého množství hudebních stylů, podobně jako se na haldu ukládají nejrůznější kusy země, tak i v hudbě Černé kočky najdete především jazz, hodně bigbítových kořenů, kytarový zvuk, stejně jako funky hravost a další hudební proudy. Kapela je spojením vynikajících muzikantů, o čemž svědčí např. vítězství na festivalu Setkání kytaristů (2007).

(Praha)

Vltava

Mezi bigbítem, popem, srandou a surreálnem…

Robert Nebřenský – zpěv, kytary

František Svačina – klávesy, akordeon

Tomáš Uhlík – baskytara

Ondřej Klímek – dechové nástroje

Ondřej Pomajsl  – bicí

V roce 2010 je kapela zpět, v jemně obměněném složení hraje dodnes, momentálně dokončuje CD Spass muss immer sein. A pořád je to jedna z nejoriginálnějších rockových kapel u nás, především díky schopnosti propojovat i zdánlivě protikladné proudy hudby, mísit ironii, humor, sarkasmus s lehkým a přímočarým pohlazením. Houpavé melodie i beatové prvky se tu spojují v jeden neopakovatelný proud čiré muziky.

Hurá, ogaři,

idem si zapařit!

Přijedú od Prahy

bigbíti z VLTAVY!

Přidajú jazz aj styl

možná aj krokodýl

zrodí sa v kole luženském,

dík zpěvákovi Nebřenském!

historie

Kapela působila nepřetržitě od r. 1986 do r. 2003, kdy si muzikanti dali pauzu. O tom, jak intenzivní hudební roky to byly, se vyjádřil frontman Robert Nebřenský: „Byla to ta nejkrásnější léta, jaká jsme zažili.“ A od počátku byla Vltava kapelou originální, komplikovaně zařaditelnou do konkrétní hudební škatulky, nejpřesnější v tomto smyslu jsou snad autoři projektu Bigbít. Internetová encyklopedie rocku: „naprosto precizní crossover – směs vcelku tvrdého kytarového bigbítu, jazzu, swingu a funku, profesionálně zahraného, ovšem stále s odzbrojujícím ne-vokálem jejího frontmana Roberta Nebřenského.“ Staré fláky jako Hmyz, nebo Baby Boogie, stejně jako písně Prasátko, Marx, Engels, Beatles, či Hurá, písničky! se staly doslova součástí charakteru vnímání ne jedné generace. Vltava zkrátka rozlila do vod českého rocku hravost, energii, uvolněnost, humor a především čistou radost z hudby. 

 

Kapela dnes opět hojně a úspěšně koncertuje jak na festivalech, tak v klubech. Všude tam rozdává nálož hudební elegance, nadsázky, vtipu a především intenzivní energie, která nenechá žádného posluchače v klidu.

BBP podzemní orchest

Jedenácti až čtrnáctičlenný podzemní orchestr plastického soundu

No:1 Otto Kunnert – zpěv, řev, basa a cokoli
No:2 Hux M. Jiřičný – el. kytara
No:5 Z. A. Hrtan – basa, xylofon, kytara, zpěv
No:7 Pete Best Vosa – bicí
No:9 Benny Good Man – klarinet, tenor saxofon
No:12 Viola Z – viola
No:13 Kat K – příčná flétna
No:14 Havran Pájka – basa
Baru Baru – klávesy
Oli ver Hardyová hoboj
Thomas Hrad – tuba
Egon L. CH. – djembe
Big John – sólová kytara
No:11 Lady Boston – klávesy
… a hosté

Hudebně BBP navazují na 70. léta československého undergroundu a pozdější alternativy, jako jsou PPU, DG 307, Extempore či MCH Band, ale i na dnešní tváři souboru je stále patrný vliv punku. 
V srdcích BBP zní The Residents, Tom Waits, Frank Zappa, Cpt. Beefheart, Primus či Dead Kennedys.

BBP je banda divá,

do tónů sa zostra dívá.

Orchestr má lidí moc

hrajú, jak gdyž hučí noc.

historie

Kořeny tohoto podivuhodného souboru sahají až do roku 1982, letos tedy oslaví 40 let existence. Za tu dobu prošlo touto kapelou už kolem 40 členů. Srovnatelný počet známých i neznámých hostů a hudebníků s ní spolupracoval na různých projektech. Původně tří až pětičlenný undergroundovo-punkový soubor se během let rozrostl na dnes až čtrnáctičlenný podzemní orchestr.

 

Podzemní orchestr BBP vydává pod hlavičkou Guerilla Records a undergroundového labelu RAT. Za dobu existence kapely bylo vydáno celkem 9 oficiálních i neoficiálních hudebních nosičů (www.bbp.cz). Kapela se podílela na několika hudebních kompilacích. 
Už je to nějaký čas, co BBP pokřtili své zatím poslední CD JE ČAS. 

Koncertní repertoár podzemního orchestru tvoří skladby z nového alba, ale i starší evergreeny souboru.

Na české beatové scéně nenajdete mnoho takových kapel jako je BBP podzemní orchestr.

Ciment

Valašští ZZ Top ve vlastním rockovém střihu

Petr Zezulka – zpěv, akustická kytara, 

Mojmír Hurský – sólová kytara,

Pavel Hynek – baskytara

Marek Heinrich – bicí

Posledním počinem je prozatím CD Soukromý odzemek (2011). Kapela stále patří mezi ty formace, které, pokud se někde objeví, nenechají publikum v klidu.  Představují tak pozoruhodný úkaz na našich pódiích: když hraje Ciment, dole se v linkách hudby kroutí jak rodiče, tak i jejich děti, někdy i vnoučata. Ba co víc, baví se při tom všichni stejně dobře a každý po svém.  

Když CIMENTI zahrajú,

to sa často nestává,

rozletí sa po kraju 

melodia šprúčavá.

historie

Kapela vznikla z původní spíš punkové a metalové vsetínské kapely Ogaři z Luhu a okamžitě očarovala nejen všechny dostupné rockfesty v tehdejším ČSSR, ale i srdce kritiků. V Encyklopedii rocku České televize s názvem Bigbít se o dojmu z kapely dozvídáme: „Ciment má své základy postavené na dávnějším hard rocku. A znít v některé skladbě místo houslí flétna, měl by nezasvěcený posluchač pocit, že poslouchá nějaký jednodušší „flák“ od Jethro Tull. Navíc skupina na pódiu vypadala prostě skvěle – saka, trika, džíny, vaťáky, dlouhé vlasy a vousy, nenucené chování. Jako by si parta valašských androšských mániček řekla jen tak u piva – pojďte ogaři, jdem si zahrát.“ A ještě přesněji jejich tehdejší zvuk charakterizoval V. Vlasák (1988): „Vousáči z ´Bazaru´ dali Cimentu zemitý spodek, větší instrumentální zručnost a tím i možnost pestřejší výstavby skladeb. Rocková strojovost byla zahuštěna bluesovým duchem, aniž by pozbyla tepavost a rvavost“. Přidejme, že texty založené na hře a kombinaci nářečních prvků dodávají projevu kapely silný emocionální i ironický nádech. V 90. letech pak vychází kultovní cédéčko Na srazu intelektuálů v Poteči, nikomu néni do řeči (1992) a v novém tisíciletí pak další, Vzývali Satana ogaři z Kychové, gdyž měli na poli všecko už hotové (2007)

pROMIŇ

Valašskomeziříčský punkový nářez a smetí z garáže

Martin: gajtra, zpěv

Mára: gajtra, zpěv

Mirai: gajtra

Dr.: basa

Bechy: škopky

V současnosti spíše intenzivně zkoušejí, sami svou hudbu charakterizují takto: „Smetí z garáže alkofeťáků z Valmezu.“ A je v tom opravdu cosi ze starého punku a grunge. Nejsou důležitá jména a výsledky, ale onen pohyb energií na zkušebně, který pak kapela přenáší i na pódium, takže pokud něco Promiň charakterizuje, jsou to hudebně silné emocionální a energetické výboje.

Jak pankáči z Valmezu 

na pódium vylezú,

každý si chce zapařit.

Tak hrajú z PROMIŇ ogaři!

historie

Jedná se o relativně mladou kapelu, která se seskupila kolem protřelého bigbíťáka a řidiče sanitky, kterému neřeknou jinak než Doktor. Nový život jemu i celé formaci vdechli mladí hoši, kteří se nebojí vrátit na jeviště agresi, revoltu, ale i uvolněnost a hravou drzost mládí.

Jasénka

Udržujeme folklor hornaté oblasti na východě Moravy zvané Valašsko.

Hore háj, dole háj,

hore hájom chodník!

Moj otec bol dobrý,

ja musím byť zbojník.

Ja musím byť zbojník,

košulenka tenká,

jak začne s cimbálem

v kole hrát JASÉNKA!

historie

Naše historie se začala psát v srpnu roku 1944 ve vsetínské místní části Jasenka, po níž také spolek nese své jméno. Vznik inicioval Zdeněk Kašpar, legenda valašského folkloru, z jehož jedinečných hudebních úprav a sběrů čerpáme dodnes.

 

Tancujeme, hrajeme a zpíváme v pěti složkách – dětských i dospělých, tanečních i hudebních, což do repertoáru přináší nejen typické točivé a figurální tance či mužské odzemkové figury, ale také dětské hry, řemeslnické tance a scénické zvykosloví (např. fašanky, vynášení mařeny, dožínky, vánoční koledování…)Za dobu svého působení jsme uskutečnili nespočet vystoupení jak na domácí půdě, tak v mnoha koutech světa (např. Čína, Kanada, Egypt, Jižní Korea).

 

Naším zájmem však není prezentovat valašský folklor pouze za hranicemi regionu. Rádi bychom, aby se valašské písničky, tance a tradice uchovaly zejména tam, odkud pochází. Dvakrát do roka zveme veřejnost na besedování s názvem Kerú si dáme aneb valašské zpívánky, podílíme se na pořádání mezinárodního folklorního festivalu Vsetínský krpec a obnovili jsme masopustní zvyky na Vsetíně. 

Kromě spolupráce s taneční skupinou souboru se věnujeme i samostatným koncertům. Hrajeme nejen pod nohy na besedách u cimbálu, valašských bálech či plesech, ale doprovázíme také významné životní události, jako je svatba a jiné veselice. Do roku 2002 stál v čele cimbálové muziky sám zakladatel Zdeněk Kašpar. Po jeho smrti se primášského postu ujal Zdeněk Zmeškal. Od roku 2019 na tento post nastoupil Jan Vaculín – poslední generace vychovávaná Zdeňkem Kašparem. V muzice působí také dcera, Hana Sýkorová (Kašparová), která pokračuje v rodinné hudební tradici a současně dohlíží na odkaz svého tatínka.